Vlastimil Chládek
ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
Kunvald
[12.04.2010 22:12:09]
2006
Úryvek z knihy „Gens una sumus“
Doufám, že mě stále ještě čeká životní šachová partie. U šachu je výhoda, že člověk na ni může čekat vlastně až do své smrti.
Prázdniny jsem trávíval v Orlických horách vedle řeky Rokytenky. Vzrušovaly mě hluboké vodní tůně. Lákaly mne představy skrytého tajemství.
V paměti mám uchováno dusno před bouří, mě a rybu bojující s vlascem. Nakonec ten malý kluk vytahuje krásného velkého pstruha. Vnímám mimořádnost úlovku. Balím vlasec, vyhazuji zbytek žížal. Vtom zůstávám stát jako uhranutý a neschopen pohybu. Sleduji mrsknutí se nádherně zbarveného těla, následně vítězný skok do řeky. Cítil jsem obrovské zklamání. Nikomu jsem to nikdy neřekl. Časem však zklamání zmizelo a já cítil radost, že můj životní pstruh získal svobodu. Však mrtvý pstruh vlastně už není nic moc hezkého.
Šachová partie, a nejen ta životní, nikdy neztrácí svou krásu.
Kunvaldský poledník 10/2008
Po čtyřiceti letech jsem se na soutok Rokytenky a Kunvaldského potoka vrátil. Chtěl jsem svým kamarádům v rámci cyklistického výletu ukázat Orlické hory. V nich samozřejmě nesměla chybět, v hluboko v srdci a ve vzpomínkách zapsaná, malebná vesnička Kunvald.
Mohl jsem taky splnit slib daný na zimním šachovém turnaji a předat, přímo u mohutného splavu Rokytenky, finanční dar pro kunvaldské rybáře, a následně na počest svého dědečka, kunvaldského rodáka pana Bohuslava Hovorky, vpustil do jím milované říčky symbolického pstruha. Možná se i oni dva jednou potkají v rybářském ráji, podívají se sobě do očí, mrknou na sebe a už navěky smířeni poputují dála vodami nebeských Rokytenek.
2010
O Velikonocích jsme se v rámci ukončení šachové sezóny ( a zahájení cyklistické) opět zúčastnili kunvaldského šachového turnaje.
V pátek v předvečer turnaje, snad jako bychom byli domluveni a možná v předtuše tisíců kilometrů jež nás letos čekají, jsme nikdo nehleděli na dietu, na cholesterol, objednávali jsme jak zběsilí, půlnoční tatarák bych snad ani neměl zmiňovat a i ranní pohled na účtenku s devadesáti dvěma Jägermaistery hovořil za své.
Turnaj to byl ale krásný, bylo příjemné sledovat třeba cyklistu Ladíka, jak poprvé v životě, po letech přesvědčování, zápasí v šachovém družstvu. On byl poslední kdo odolával, teď už jsme tedy všichni obojetní, vlastně tri…..? (ještě bowling).
Alespoň na dálku bych chtěl kunvaldským organizátorům a kamarádům poděkovat za krásný šachový víkend a za rok zase na shledanou!
Z turnaje jedna, snad zajímavá ukázka.
Vlastimil Chládek (Dopravní stavby II) – Adam Ježek ( Panda Rychnov nad Kněžnou)
1) e4 e6 2) d4 d5 3) e5 c5 4) c3 yc6 5) Jf3 Db6 6) Sd3 Sd7 7) 0-0 cxd4 8) cxd4 Jxd4 9) Jbd2 Sc5 10) b4 Jxf3 11) Jxf3 Sxb4 12) Vb1 Da5 13) Db3 Sc5 14) Dxb7 Dd8 15) Sb5 Vc8 16) Sg5 f6 17) exf6 gxf6 (diagram) 18) Je5 Vc7 19) Sxd7 Vxd7 20) Jxd7 Dxd7 21) Da8+ Ke7 22) Vb7 fxg5 23) Vxd7 Kxd7 24) Db7+ 1:0
Partie se mi líbila, je pro mě psychicky náročné hrát s pěšcem či dvěma méně a vědět, že když „nedám mat“, tak prostě prohraji koncovku.
Cestou zpátky za volantem jsem ale přemýšlel o případném tahu černého 19)… Kf8, v tom případě bych měl vlastně napadeny čtyři figury a po 20) Da6 fxg5 21) Dxe6 se mi zdálo, že nestojím nic moc. Zneklidňovalo mě, že by neplatila myšlenka (popsaná v blogu z 16.11), že když cítíš, že hraješ dobře, nepočítej materiál, všechno vychází, neboť šachy jsou na rozdíl od čehokoliv jiného spravedlivé a zřejmě i dokonalé.
Asi po hodině jsem tedy zavolal do druhého auta Petrovi a ten mě po chvíli uklidnil; 21) Vb8 (diagram) 21)…… Dxb8 a teprve teď 22) Dxe6 se ziskem dámy nebo nekrytelným matem.
Tak jsem rád, platí to!
Vlastík
P.S. Karle o soudu asi až příště, prvně ho musím vstřebat a získat nadhled.