ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus
[10.03.2010 11:29:12]
Po zničujícím dni na svahu a následně neméně zničujícím večeru u karet jsem v televizi v polospánku sledoval přírodopisný film. Byl o tučňácích, komentáři jsem sice moc nerozuměl, ale pochopil jsem, že to bylo o jejich způsobu života ve stádu, nebo smečce, či hejnu nevím co je úplně správně. Například po jejich nehybném odpočinku se první pohnul vůdce, dal najevo pokyn k činnosti, pak mláďata toužící po pohybu, dále samice a tak dál podle jejich vrozené hierarchie.
Ten den jsem kus nad nimi ještě několikrát zastavil a s úsměvem pozoroval jejich rituály. Bylo to vždycky tak stejné jako včera i třeba pravděpodobně budoucí dominantní samice se dala s velkou přesností rozpoznat. Kdo to asi od koho odkoukal tučňáci od snowboardistů nebo naopak? Nebo je to pravěké stádo a jeho pudy stále v nás?
10.03.2010 16:33:04 | Lucie
První tučňák má moje sympatie! Ať je s prknem nebo bez prkna :-)
10.03.2010 11:34:25 | Pavel
Kdo bude prvním tučňákem? Otázka, kterou v knize Last lecture rozvíjí vědec Randy Pausch z Carnegie Melon University (nedávno zemřel na rakovinu slinivky a tu poslední přednášku měl i kvůli svým třem malým dětem, aby jim zbyla alespoň videonahrávka), odkazuje prý na chování tučňáků. Než vlezou do vody, musí se první z nich odvážit - skočí a na svém těle zjistí, jestli poblíž nekrouží dravci. Všichni jsme rádi v bezpečném a známém prostoru s ostatními, ale vždycky někdo musí udělat první krok ven, dál. K tomu je třeba odvaha.
Tučňáci