Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Ve vlaku potřetí - Von Prag nach Wien

[28.12.2014 10:33:49]

Pátek 10.10.14

Probudím se jen něco později než obvykle a zatímco snídám, manželka najde všechny mapy, které jsem si chtěl vzít, ale večer jsem na ně zapomněl a ráno je nenašel.

Do Prahy jedu o vlak později než normálně. Regionova staví na každé stanici a já studuji na tabletu etické problémy investování (úroveň 2) a přitom si užívám faktu, že nemusím do práce. Cestou z Masarykova na Wilsonovo nádraží kupuji minerálku v prodejně Žabka. Po příchodu do vládního salónku řádím jako zkušený profesionál. Kupuji stravenky, registruji se, spousta lidí mě zná a já znám je. Zjišťuji, že okruh asistentek P. Matochy se opět rozrostl, přičemž dívky jsou rovnoměrně rozděleny na blondýnky a černovlásky. Potkávám předsedu, který s dcerou vyrazil na vláčky, ale po hodině rautování to Elišku přestane bavit.

Zdravím pana Hälsiga, který jede ve vlaku počtvrté a už má i rating. Potkávám Jana Lamsera, který tentokrát vlakem pojede bez rizika, že ho ČSOB z cesty odvolá (jak se mu stalo loni). Vojta Trochta jede s manželkou, když syna hlídá dcera (která z toho nemá velkou radost), Pepa Bára bere celou rodinu – i když jen do Vídně.

Při úvodním projevu Trochtovi snídají a tak jim skoro uteče. Za pozornost stojí výzva ředitele turnaje, aby účastníci respektovali touhu ostatních se najíst.

Zatímco venku křtí šachovou lokomotivu, která nás doveze až do Břeclavi, předseda nás varuje, že si máme dát pozor na pana Khairata, který je prý obzvlášť nebezpečný a za šachovnicí řeže soupeřům hlavy (což se nakonec téměř doslova potvrdí).

První kolo hraji s paní Husákovou na stole 33. Soupeřka šachy dlouho nehrála, ale vidina lákavé cesty vlakem jí donutila se k nim vrátit. Slíbím, že ji vezmeme v Budapešti taxíkem, na oplátku prozradí, že se ve Vídni jede na hotel tramvají číslo 52.

Skončíme za Klánovicemi. Jdu se podívat na stůl číslo jedna, kde Jan Klaus hraje s velmistrem Petrem a pak dělá rozhovor pro televizi.

Druhé kolo hraji na stole číslo jedenáct s Iljou Trikinem, náruživým kuřákem bydlícím 40 kilometrů od Moskvy s mezinárodním elem 2207 a překvapivě horší angličtinou, než mluvím já.  Nakonec se zkouším domluvit rusky, ale zapomenutá slovní zásoba mi očividně chybí. Začínáme před Pardubicemi. Bílými pojmu chybný strategický plán a pak vidím vždycky o tah méně než černý. Do dvaceti minut je hotovo.

Využívám výhody rychlé prohry tím, že spěchám do jídelního vozu na oběd (těstoviny), kde už jedí manželé Trochtovi. Vojtovi nechutná kachna, Saša cítí ve farfalle příliš mnoho kečupu. Vojta nalévá slivovici jako aperitiv. Působí jako obvykle a tak rychle zapíjím pivem. Respektujeme touhu ostatních se najíst, pouštíme sednout Rogersovy a přesouváme se na k baru na kávu. Z té se záhy vyklube láhev vína. Poté jdeme s Vojtou a P. Matochou na bleskovky, které mi jdou ještě o něco hůře než obvykle.

Záhy přecházíme na čtyřhru, ke které se přidá polyglot Sven Römling – toto odpoledne se s námi baví česky.

V Břeclavi měníme pokřtěnou lokomotivu za rakouský stroj a v 14:45 začíná třetí kolo. Rozparáděný pivem, slivovicí a vínem hraji na stole číslo 25 s Pepou Bárou.  V rámci dobrého klubového výsledku to dáváme za remízu – Pepa se vrací k rodině, já řeším na tabletu etické otázky investování, které mi jdou lépe než šachy.

Po skončení kapitoly se vydám hledat ostatní a jako první nalézám Trochtovy. Sašu jízda vlakem nebaví (problémem byly pravděpodobně bleskovky – během další jízdy se k nim už nedostaneme) a Vojtovi se ji nedaří přesvědčit o výhodách. Vnutím se jim jako profesionální průvodce Vídní.

Manévrujeme obvyklých 45 minut okolo Vídně, než zastavíme na Westbahnhof.

Doporučuji jet tramvají, ale jedeme taxíkem. Jako člověk s nejhorším jazykovým přízvukem se ujmu role vést konverzaci s řidičem a sestrojím několik vět, zejména v němčině.

hotelu jsou už i jiní šachisté. Slečna Bělinová bleskově vyřídí předání klíčů, rychle se ubytujeme a vyrážíme na tramvaj. Cestou potkáváme další a další kolony šachistů.

V tramvaji 52 z automatu kupujeme lístky, což nás stojí většinu drobných.  Na Westbahnhof přestupujeme na metro a míříme na Stephansplatz. Zatímco Trochtovi obdivují katedrálu (zkušeně upozorňuji na rozdílné věže), spustím GPS a zkouším najít kešku Veřejná toaleta u konferenční místnosti Erste Bank (kde mě kdysi porazila Polgárová). U nejstarší veřejné toalety ve Vídni (otevřena 1905) stojí koňské povozy s drožkářem. Když nenápadně pátrám po skrýši, drožkář se sehne, vytáhne jí zpod lavičky a krabičku mi podá. Loguji a schovávám. Pak se přesuneme o kus dál na sturm (rakouský burčák). Piji červený, Vojta bílý.

Pak jdeme na řízek k Figlmüllerovi, kde je však úžasně plno a dokonce i v pobočce se stojí fronta.

Nalézám Bermudabräu, kde jsem již dvakrát jedl a jednou dlouho pil. V rakouské krčmě si Saša dává telecí řízek, muži zkusí Tafelspitz. V. Trochta jako závdavek zkusí kubánské čili papričky (které sníte tři a máte malé pivo zdarma). I jedna pálí jako čert. I omáčka pálí. I rýže pálí. Všechno pálí.

Tafelspitz přináší na pokračování a vydrží nám na celý večer. Divím se, proč se v Čechách tolik neujalo.

Následuje procházka Vídní – sestoupíme k říčnímu kanálu, pak jdeme okolo naší centrályburze a přes mnoho kostelů a klášterů k Earthcache Lapis Lazuli. Tam Vojta stojí na patníku, zatímco počítám desítky kamenů okolo. Fotím se na fontáně, což bych asi neměl, ale v deset večer se fotografické spojení člověka a fontány dosáhne dost těžko.

Poté skrz císařské paláce Hofburgu a zlatem, stříbrem a luxusem zářící obchodní ulice pokračujeme k Stephansplatz. Trochtovi sledují místní nabídku, já zkouším najít v přístroji schované kešky, ale žádné další jsem si nenahrál.

Z centra se ještě jednou pěšky vydáváme okolo čím dál veselejších Rakušanů k Schwedenplatz, odkud pokračujeme metrem k Schönbrunnu, odkud se srdnatě vydáváme pěšky až do hotelu. Na mapě to vypadá jako kousek, ve skutečnosti se jedná o dva kilometry. Jedna tramvaj nám ujede, s druhou závodíme a předežene nás jen o kus.

Vojta s manželkou míří ještě do blízké krčmy na pivo, já se vracím do hotelu. Zkusím se napojit na internet, ale ten požaduje heslo. Zkouším nějaká hesla vymyslet, ale nedaří se mi. Přemýšlím, že bych sešel na recepci, protože telefonem si na zjišťování hesla netroufám. Jsem ale už v pyžamu a tak jdu spát.

 

 

zobrazeno(8531x) | příspevky(3x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

29.12.2014 22:19:19 | Špaček Michal

Díky za upozornění. Opraveno.

29.12.2014 11:17:40 | amatérský šachista, profesionální prudil

 Snad Špačkovi došlo, že Špačkovy mají k špačkovi blízko a zároveň daleko.

29.12.2014 05:10:02 | David Navara

Článek je pěkný a čtivý, těším se na pokračování. Jen si dovolím upozornit, že jazykově správně je "pouštíme sednout Rogersovy" a "nalézám Trochtovy".

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox