Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Špačkova velká zkouška aneb jak jsem dělal první stupeň CFA (2. část)

[28.06.2014 20:19:04]

7:40 – 9:08

Při výstupu ve stanici Vyšehrad narazím na kolegu, s kterým jsem se scházel v úterý. Pozdravíme se a přidáme se k proudu podobně oblečených lidí se zkouškovým vybavením – tj. pasem, tužkami, ořezávátkem, gumou, přihláškou a kalkulačkou. Zatímco kolega čeká na kamaráda, vyrazím botvinnikovskou procházkou k Jedličkově ústavu, kde plánuji před zkouškou vyzvednout stejnojmennou cache (což by bylo velmi cool). V protisměru potkávám další lidi s pasem, tužkami, gumou i kalkulačkami. V Jedličkově ústavu však přichází do práce personál, před kterým se bojím nahlédnout do plynového zásobníku, a tak se bez úspěchu vracím do Kongresového centra. V budově je cesta skvěle značená, a tak bez problémů nalézám cestu do zkušební místnosti. Ta je stále ještě přivřená a lidé stojí venku. Někteří se ještě učí, jiní se vybavují s ostatními, zbytek tiše čeká.

Pár minut po osmé se otevřou dveře a můžeme vejít. Po hujerovsku vtrhávám do místnosti první, pokračuji celým sálem až do sekce A (první stupeň), ukazuji pozvánku, pas i kalkulačku a ptám se, zda si můžu vzít ke stolu vzít ke kalkulačce kožené pouzdro.

Odpověď zní: „Ne.“

Ptám se, jestli si mohu dát někam věci. Říkají, že do šatny za rohem, ale protože opustím sál, tak mě ještě nemohou zapsat. Zeptám se, zda si mohu nechat v kapse peněženku. Proktor v žluté vestě říká, že ano, ale doporučuje prohlédnout si vývěsky okolo, kde je napsáno, co je možné si na zkoušku vzít. Jdu tedy s batohem okolo lidí, kteří šatnu identifikovali přede mnou, nechávám v ní většinu věcí včetně klíčů a mobilního telefonu. Beru si s sebou jen igelitové desky s dvěma tužkami, ořezávátkem, kalkulačkou, pasem a pozvánkou a v kapse peněženku a kapesník. Při stání fronty si všimnu, že ani igelitové desky nejsou povoleny, a tak je odložím na hromadu u prezence. Proktoři zkontrolují pas proti pozvánce, dle vystavených fotek identifikují, že mám povolený typ kalkulačky. Pak mi přidělí číslo 61.

Jdu si sednout do předposlední řady a u nádržky s vodou načepuji kelímek. Sednu si, upíjím vodu a prohlížím ostatní. Zkouška je mezinárodní, probíhá jen jeden den v roce (s religiózní výjimkou Izraele a některých amerických měst, kde se zkouší i v neděli – v některých městech je u prvního stupně ještě otevřen prosincový termín). Koná se po celém světě od Nového Zélandu po Havajské ostrovy, od Argentiny po Zimbabwe, od Accry v Ghaně, Ahmedabádu v Indii a Albuquerque v Novém Mexiku po namibijský Windhoek, kanadský Winnipeg a chorvatský Záhřeb. Ve stejném časovém pásmu začíná zkouška ve stejnou dobu, takže v okamžiku, kdy se do ní pustím já, začnou i kolegové v Amsterdamu, Bělehradě, Bruselu, Budapešti, Frankfurtu, Kodani, Luxemburgu, Miláně, Oslu, Paříži, Stockholmu, Varšavě, Vídni i Záhřebu.

Otázky jsou všude stejné a zkouška je dokonale zástupná, se stejnou platností po celém světě – takže se mnou v řadě sedí Ind, vlevo se v druhém stupni baví dva Rusové a za mnou sedí dvě Číňanky.  Skoro všichni jsme v neformálním, jen po pravici sedí muž s vestou, oblečený jak do devatenáctého století. Téměř všichni mají zásobu tužek (propisovačky jsou povoleny až na třetí úrovni), ti, co nemají, si je půjčují. Někteří mají dvě a více kalkulaček – mladík v řadě přede mnou se ptá, jak se jeho záložní kalkulačka ovládá (kapánek pozdě, řekl bych). Zvlášť zkušení si berou povolené bonbóny a léky (při zkoušce však musí pod stůl). Povoleny jsou i papírové kapesníky – i ty musí při zkoušce pod stůl. Nikoho jsem neviděl mít povolené špunty do uší, šroubovák a náhradní baterky do kalkulačky.

Jsou nás ze všech tří stupňů dohromady asi dvě stovky – vcelku komorní prostředí v porovnání s výrobními či sportovními halami v New Yorku, Tokiu, Londýně či třeba Singapuru.  Všude visí hodiny, abyste si mohli zkontrolovat čas – i když náramkové hodiny povoleny jsou. Muž s vestou měl hodiny kapesní, do místnosti si je však raději nevzal.

V půl deváté se místnost uzavře. Registrace však ještě pokračuje, proktorka v žlutém plášti prochází stoly a instruuje přítomné, co je a není povoleno mít na stole. A tak se dozvím, že kelímek povolen není, pije se jen u nádržky. Ptám se, jak je to s toaletou, a dozvídám se, že je třeba se přihlásit proktorům, odevzdat sešit s otázkami i pas, vzít si na toaletu přihlášku. Při návratu se dle přihlášky a pasu zkontroluje, že se vrátila stejná osoba, která odešla, teprve potom dostanu otázky zpět.

Je to tak složité, že mě rázem přejde potřeba toalety navštívit (a skutečně to během zkoušky neudělám – tudíž nevím, zda probíhá i nějaká kontrola na toaletách).

Krátce před devátou jsme vyzváni, abychom se posadili – pochopitelně anglicky, jiný jazyk se nepoužívá.  Vedoucí zkoušky v oranžovém plášti informuje, že místnost je sledována ohledně použití elektronických přístrojů, a ještě jednou vyzve k odevzdání mobilních telefonů, což nikdo neudělá.  Jsme vyzváni k vynulování paměti kalkulaček.

Pak se rozdají sešity s otázkami, kterých se nesmíme bez pokynu dotknout. Mezi námi stojí proktoři, kteří dohlížejí, abyste neudělali nic navíc  - což pochopitelně neuděláme, protože by to byl průšvih. Jste vyzváni, abyste sešit otočili, vyplnili svá čísla dle přihlášek a vedoucí zkoušky čte pokyny a postupy dle textu na obálce.  Následují pokyny pro první a druhou úroveň - můžeme odpečetit sešit a vytrhnout formulář s odpověďmi. Zkontrolujeme, zda má stejné číslo jako sešit a vyplníme jméno a identifikační čísla. Podepíši, že nebudu podvádět a jsem srozuměn, že když mě při podvodu chytnou, bude to velký průser.  Znovu řeknou, že nemáme začínat, dokud nám neřeknou, a pak instruují třetí stupeň, který začíná esejem a jeho sešit vypadá trochu jinak.

Chvíli je ticho. Pak vedoucí zkoušky pohlédne na hodiny.

„Je devět nula osm, zkouška končí o tři hodiny později, ve 12:08. Můžete začít teď!“

A v jeden jediný okamžik dvě stě lidí naráz otočí první stranu a pustí se do toho.  

 

zobrazeno(8699x) | příspevky(3x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

02.07.2014 10:03:26 | Špaček Michal

Hlavní důvody, proč to člověk dělá (viz odkazy v první části): tři písmena za jménem (CFA), mezinárodně uznávaný titul Chartered Financial Analyst plus nezbytně nutný fakt, že se toho hodně, ale skutečně hodně dozví.

30.06.2014 16:24:29 | Pavel

 Michale, a k čemu je třeba dobré tu zkoušku mít absolvovanou?

30.06.2014 10:07:09 | Ota Válek

Zajímavé. Doufám, že jste si nespletl test jako Mr. Bean http://www.youtube.com/watch?v=FQ6DdXEiTcw .

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox