Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Lendl, Lendl, třikrát Lendl

[21.05.2010 14:28:44]

Dědeček Eduard, otec Jiří, synáček Ivan, řečený Hrozný. Taková jsou jména jedné slavné dynastie.
    Bylo léto 1970. Opékal jsem se na černomořské pláži někde v Bulharsku a četl český sportovní časopis. Zaujal mě titulek ZAPAMATUJTE SI JMÉNO LENDL i článek, v němž se předpovídala desetiletému Ivanovi velká kariéra. Ta se, jak známo, dostavila. Ale nebyla to kariéra jen tak ledajaká. Urostlý tenista s pokerovou tváří a s drtivým forehandem opanoval posléze všechny kurty zeměkoule (s výjimkou Wimbledonu). A taky jsem slyšel, že Ivan Hrozný hrozně rád hraje šachy. Což je takříkajíc jeho rodinná povinnost.
    Protože i jeho otec JUDr. Jiří Lendl býval nejen vynikajícím tenistou (pročež je čestným předsedou Českého tenisového svazu), ale i výtečným šachistou - juniorským přeborníkem Čech a Moravy, jakož v roce 1964 i finalistou šachového přeboru mužů. 
    A teď se vraťme od prvního a druhého pokolení nejkratší cestou k Ivanovu dědečkovi profesoru Eduardu Lendlovi (1893-1976), který rovněž opanoval všechny strany zeměkoule. Ale byly to tisíceré strany šachových knih. My taky – chce se nám říct – máme přece rádi šachovou literaturu, jenže pan profesor Lendl dal své knihomilské zálibě něco navíc: metodu, řád, pečlivost, systém. A zejména neúmornou pracovitost. Působil v brněnské Pedagogické knihovně a přesvědčil i nedoslýchavého, že šachová literatura všeho druhu patří právě sem, do regálů a sálů této obrovské bibliotéky. Množství svazků zachránil z knihoven zaniklých brněnských šachových klubů, z pozůstalosti Rudolfa Procházky, Jana Bárty a Františka Dedrleho, „prometal“ antikvariáty po celé republice, pečoval o to, aby jeho knihovna odebírala všechny dostupné šachové novinky, staral se, aby přírůstky rostly a přibývaly, v roce 1960 vydal 56stránkovou Bibliografii šachové literatury zařazené v brněnské Státní pedagogické knihovně (a bylo těch titulů už 2.395, což patrně nevlastní ani proslulý sběratel tohoto sortimentu Břetislav Modr). 
    Vnuk Ivan disponoval tvrdým prudkým podáním, děd Eduard zase tvrdou pracovitostí. Oba proměnili své životní mečboly. Kromě šachové publicistiky (Pravidla šachu FIDE, výběr partií z OH 1952 v Helsinskách, metodické příručky pro trenéry, turnajové bulletiny) se středoškolský profesor Eduard Lendl věnoval i organizační práci (byl dlouholetým předsedou Brněnské šachové župy a členem šachového spolku Duras v Brně-Králově Poli) a ovšem a zajisté i šachu závodnímu, turnajovému.
   Zeptal jsem se přítele, nemá-li ve svém archivu nějakou pěknou partičku Lendla nejstaršího. Jak by, prosím vás, neměl? Jan Kalendovský má totiž úplně všechno. A není lakomý. Takže závěrem vás můžeme potěšit partií, která se hrála v klubovém turnaji spolku Duras a kterou označil šachový knihomol a knihomil z klanu Lendlů za svou nejpovedenější.

1.Jf3 d5 2.c4 c6 3.b3 Sf5 4.d3 (Lépe ovšem d4) ... e6  5.g3 Jf6 6.Sg2 Sd6 7.Sb2 Jbd7 8.Jh4 Sg6 (Ještě lepší je 8...Sg4) 9.Jxg6 hxg6  10.e4 dxe4  11.dxe4 Sb4+  12.Jc3 Jc5  13.Dc2 Jd3+  14.Ke2 Jxb2  15.Dxb2 Da5!  16.Jb1 0-0-0  17.a3 Sd6  18.f4 e5  19.b4 Db6! (Úvodní tah ke krásné kombinaci)  20.Dc2 (Hrozí 21.c5, což nyní nešlo pro Sxc5; na 20.fxe5 ihned vyhrálo 20...Jg4!) ...exf4  21.c5 Db5+  22.Kf3 Se5  23.Sf1 (Černá dáma je zdánlivě ztracena, ale bílé postavení už nelze zachránit) ...Vxh2!! (Brilantní tah, který ihned rozhoduje)  24.Dxh2 (24.Vxh2 Dxf1+ s rychlým matem) ...Vd3+!! (Čím dál, tím lépe)  25.Ke2 (Zřejmě nejde 25.Sxd3 ani 25.Kf2; a na 25.Kg2 f3+  26.Kh3 vyjde další pointa 26...Vd8!!) 25...Vxa3+ (Zcela postačující, ale rychleji k matu vedlo 25...Dc4) 26.Kd1 Da4+ 27.Dc2 Dxc2+ 28.Kxc2 Vxa1 (Velmi krásný a ucelený výkon černého, Šach v ČSR 1939, str.85) 0 – 1.