Robert Cvek

šachový velmistr (ELO 2494)
spoluautor knih Lázeňské rošády a Rošády pod Špilberkem
kulturista

Splněný sen

[11.12.2012 17:18:47]

Jednoho pěkného dne, dopoledne, jak bylo zvykem, jsem si šel zaběhat. Slunce pálilo, na obloze ani mráčku a cesty se pěkně zelenaly. Nelenil jsem a mašíroval jsem si to pěkně po velkém okruhu. A jak bylo pěkně a já byl pln energie, tak jsem se rozhodl, že si zaběhnu dál než normálně a po jiné trase.

 

Všechno šlo dobře, až jsem doběhl k jedné pěkné mýtině. Tam mě nějak divně píchlo v boku a tělo zavelelo – lehnout a oddech. A tak jsem si v trávě ustlal a pěkně jsem si hověl a zíral na modré nebe. Když tu...

 

Tu se něco hnulo a objevilo se to přede mnou. Zíral jsem jako pominutý, pač to byl takový pidimužík, snad loket velký. Ani jsem ho nemohl zaostřit, furt tam pobíhal, jako by ho vosa píchla do zadnice.

 

Kupodivu jsem mu rozuměl a to velmi dobře. Jak tam tak poskakoval tak hulákal „Jéééé, to je nadělení, to je nadělení, to snad není pravda! Kolohnát jeden, tadyk co chvilku pobíhá, dupe a funí, až se les třese a právě dnes si ustele tadykhle. A teď tu ta hrouda leží a ruší. A ona co chvilku přinde. Jéééé, co já jenom budu dělat? Co s tou opuchlinou?“ A tak pokračoval dále. Až po chvíli mi došlo, že mi vlastně nadává. Tak to teda ne.

 

„Na to jak seš malej, tak si vyskakuješ. Ti jednu fouknu a klobouček ti uletí!“ A fouknul jsem, až jsem zrudnul a pidimužíka poplival. Ten si klobouček podržel a zlostně se zašklebil.

 

„ Co to děláš ty oteklino? Chceš mě snad zabít? Takovej velepuch by ani rarach nesnes. Pfuj“ zasyčel a otřel se.

 

„No tak skřete, snad se tolik nestalo a co jančíš? Ulítly ti vosy?“ Zasmál jsem se.

 

„Já že sem skřet? Kdyby se tu nějakej objevil, hned bys valchoval, až by se prach rozvířil. A nejedno bys vypustil, kolohnáte jeden. Abys věděl, tak tadyk, právě tadyk mám veleťuka! Co chvilka přinde. A to ti povidám kolohnáte, jak tě spatří, tak prchne. Viděl ses někdy? Jsi škaredej. Padat, povidám. “

 

„Tůdle“ dopálil mě pidižvík, jeden malej, jak je drzej. „Tůdle, mě je tadyk dobře.“

 

Pidižvík zase začal bědovat a poskakovat. „Heleď kolohnáte jeden, zvedat a padat, povídám, jinak zle bude.“

 

Pobaveně jsem si ho měřil. „Jaképak zle, zmenšenino, ani šišku bys neunes. Na to jak seš malej, děláš velké bububu.“

 

Náhle se zastavil a zaňafal a na chvíli se jeho tvář rozjasnila, pak se ale v mžiku podíval na mě.

 

„No tak dobře, no tak dobře, kolohnáte, opuchlino, rozvalino jedna. Nezasloužej si, ale když vodsaď vodprejsknou, tak opuchlině splním jedno přání. Ale dělat, rychle, rychle, povídám, co nevidět bude tu.“

 

Už mě to dlouho pálilo, takže jsem mu hned na podnose servíroval. „Chci bejt velmistrem, šachovým géčkem, rozumět tomu, pidižvík?“

 

Zatvářil se, jako by spatřil hovado na ruce. „Opuchlina jedna, jak je velká tak je hloupá. No dobře, staniž se, ale..“

 

„Copak?“

 

„Ale mám jednu podmínku!“

 

„Jakou, klopit.“

 

„Hrouda bude muset jet podle notesu, pamatujou, jak si tam zapsalo co budou dělat a vono, kolohnátisko jedno, dělaj tak kulový. Oblud lenivej.“

 

Zakýval sem hlavou na souhlas a chvíli jsem zapřemýšlel o červeném notesu a o tom, odkud to ten prťavej ví, když tu malej začal ještě více poskakovat a hulákat.

 

„Rychle, zvedat a padat, už se blíží, padat povidám.“

 

A skutečně jsem v dáli zahlédl, jak se něco v trávě vlnilo a blížilo se to. Panečku, to vám byla rychlost. A to prosím, byl jenom v mžiku vzhled. Ale pidižvík to špatně pochopil, zasyčel, nějak divně zamával rukama a...

 

...a přede mnou byl skřet! To vám povidám, to nebyl skřet, co se kupěj, jak to pán Aragorn kosil, to bylo z jinýho těsta. Takové kostrbaté, šlachovité jako kořen stromu. Sem vystartoval jako divočák a v mžiku mě nebylo.

 

Do roka a dne jsem si splnil géčko. Jak pidižvík pravil, tak se stalo. Jel jsem přesně podle notesu. Až se jeden divil, jak je to jednoduché. A co pidižvík? Jestli jsem ho ještě někdy viděl? Vopruza jednoho. No hej, viděl a nejednou.

 

Tu a tam se zjevil, když jsem byl v lesích běhat. Ale byl to jenom mžik, mrknul na mě zpoza pařezu a byl pryč. A když jsem si uhrál géčko a zamával jsem na něj a uznale kývnul, tak na mě jenom vyplázl jazyk, udělal dlouhý nos a byl tatam.

 

A hodili jsme někdy řeč? No hej, hodili. Ale to už je jiný příběh.

 

zobrazeno(9597x) | příspevky(5x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

14.05.2014 18:50:23 | květoslav Malík

 Je príma,že nejsi jen u šachu.Tvoje psané úvahy jsou báječné,a taky je to výborné odreagování před zápasem.   Přeji ti další dobré blogy a výherní tahy!

14.12.2012 17:58:49 | Robert Cvek

:-)

Teďka má útrum, jak je zima, tak zalezou hodně pod zem :D

14.12.2012 10:09:53 | Tobi

Hovorová, ostravsko-čeština se musí nechat, to by nebylo ono jinak a jiné hrubky nevidím  Pěkná pohajda! Kdybys ho fakt potkal - mužíka, s náladou plnit přání - že by sis nepřál uhrát GM?!  :-D (řečnická, netřeba mi odpovědi).

13.12.2012 15:34:23 | Robert Cvek

cvega:

Děkuji za pochvalu :-) Jj časem uveřejním více.

Nicméně tento blog je ódou na hrubé chyby... je jich tu opravdu hodně.

13.12.2012 08:21:44 | cvega

Pane Roberte, co tak napsat do notýsku: každý měsíc budu tady blogovat! A pořádně. Stojí to za to! Výborné čtení, ale co tak opsat pár stránek z červeného deníčku pro čtenáře a ctitelky. Ať se poučíme jak na to!

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox