Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Cyklistický víkend s šachovou tečkou

[07.07.2017 15:08:14]

                                               Cyklistický víkend s šachovou tečkou

                V partě jsme letos za hlavní výlet roku zvolili Julské Alpy, konkrétně občinu Kobarid na Slovinsko – italském pomezí. Já osobně mám nesmírně rád pohledy na vzdálené a zároveň nekonečně vysoké svahy, pokryté neproniknutelným příkrovem vzrostlé, vodou nacucané zeleně. Tady jsem si těchto svahů a úbočí užil dosyta, navíc vždy s úžasným bonusem v podobě modrozelených řek a říček protékajících jejich skalnatými úpatími. Nebudu tady popisovat něco, co již bylo ikskrát a mnohem lépe a barvitěji popsáno někde jinde. Alpy jsou prostě Alpy a jsou přenádherné…. Spíše se pokusím o pár postřehů a zkušeností. Třeba někdo z Vás něco z níže napsaného využije.

1)      Trasy vyjížděk

Dnešní doba nám dává možnost využívat jednoduché navigační pomůcky, a ty přitom zcela postačují našim i nadstandardním potřebám. Jaký to rozdíl oproti dřívějším dobám. Dobře si pamatuji, jak jsme před lety jezdili podle tehdejších map po rakouských cestách a přitom leckdy jen pár desítek metrů od nás vedly naším očím skryté stezky a pěšiny. Dnes bez zbytečného bloudění můžeme projet těmi nejlepšími, nejkrásnějšími a nejzajímavějšími místy.

                Jirka – Garant letošní výpravy – nachystal na pět dnů pět tras, sice tím strávil cca dvacet hodin, ale výsledek opravdu stál za to. Však viz fota ve fotogalerii. Jako příklad uvádíme trasu na vrchol KRN délka 51 km, převýšení 3000 m. Kdyby se případně někdo ze čtenářů tohoto blogu chystal do oblasti Kobarid, Bovec na bike výlety, tak trasy v elektronické podobě a přizpůsobené do mobilů rádi poskytneme. Potom už stačí jen udržovat „kuličku na čárce“ Na našem výletě se právě tato věta stala okřídleným úslovím. Náročnost našich tras víceméně obecně koresponduje se slovem Alpy. Desetikilometrová stoupání nebyla výjimkou. Ale třeba já právě toto na horách Miluji. Někdy v blahodárném stínu stromů, někdy v úmorném vedru, ale stále jen výš a výš, nahoru k oblakům a ke Sluníčku.

 

2)    „Řeka Soča“

Asi si mohu dovolit říci, že řeku Soča můžeme nazvat Mekkou vodáků. I většina z nás neváhala a využila možnosti na zapůjčených (stabilních!) kajacích vyzkoušet její vodu. Bohužel bylo jí málo, a tak jsme museli vzít zavděk tím nejlehčím úsekem. Stupeň jedna. I tak ale bylo u večeře o čem vykládat a leccos si v dobrém  dovysvětlit. Jediným kajakářem jehož se nepodařilo „utopit“ byl Lojzík. Úspěšně se ubránil všem říčním nástrahám i atakům „kamarádů“.

                Koupání v řece Soča, ale i krátká osvěžení v horských tůňkách byla vždy příjemná a osvěžující. Nevím jestli vysokým obsahem rozpuštěných minerálů, nízkou teplotou nebo něčím jiným, ale z vody jsem vždy vystupoval rozesmátý, zregenerovaný a alespoň na první další kilometry zase plný sil. Po zkušenostech z trošku úzkoprsého (bigotního?)  Rakouska jsem měl obavy, aby někomu z místních, nebo jiných turistů, nevadila občasná nahota některých z nás. Ale naštěstí to bývávalo spíše naopak, přidávali se k nám….

               

3)    Strava

                V hotelu Hvala v Kobaridu mě překvapila skvělá úroveň večeří. Takového Pana kuchaře bych si přál sehnat pro Bowling Brno. Já osobně už v Česku večer nejím, měl bych zaručeně neklidný spánek. Tady jsme z logiky věci večeřeli čtyřchodové menu až okolo sedmé. Měl jsem proto z večeře a následné noci velké obavy, ale prostě nešlo to jinak. Po náročných  bike výletech se jíst musí a nějakými osobními požadavky jsem ani místním ani našim nechtěl komplikovat život. Večeře sice byly veliké, ale jako pírko lehounké a přitom všem úžasně, úžasně chutné. Jedním slovem Prima!! A pokaždé jsem v noci spal jako mimino. Slovinsko – italská kuchyně byla dokonalá a i kvůli ní jsem ochoten se do tamních končin kdykoliv vrátit.

                Ceny stravy bych obecně odhadl jako max poloviční oproti chorvatskému pobřeží.

                Myslím si, že jsem ve stručnosti popsal to, co mi hlavního utkvělo v paměti. Případně se samozřejmě neváhejte na cokoliv zeptat. Myslím si, že i níže uvedená fotogalerie je docela výstižná a taky doufám, že osobní postřehy v diskuzi přidají i někteří další účastníci naší výpravy.

 

 

                Z cyklistického výletu jsme se s Ladíkem vrátili již v sobotu, o den dříve než ostatní. Já jsem si nechtěl nechat ujít simultánku s mistrem světa v Rapid šachu a Ladíkovi se to taky hodilo. (pro některé čtenáře na vysvětlenou – Rapid šach – šachové partie se zkráceným časovým limitem a současným mistrem světa v Rapidech je ukrajinský šachista Vassilij Ivančuk.) Z Kobaridu jsme s Ladíkem vyrazili po celodenním bike až po páté hodině odpolední a tak jsem byl moc rád, že se mám za volantem s kým střídat.

                Nedělní výprava na již desátý ročník Chess – ČEZ Trophy se odehrála podle již osvědčeného scénáře. Nejprve s kamarádem Martinem do Žamberka za maminkou a po návštěvě u ní již kultovní šachová porada s bratrem Václavem. Tu jsme spojili s příjemným obědem v restauraci na místním náměstí. Po úvodních větách jsem Václavovi položil již tradiční, zpola žertovnou zpola vážnou otázku. „Václave, co teda mám s tím Ivančukem hrát?“ Na to přišla poměrně nečekaná odpověď, neodpověď. „Vlastiku, to budeš mít těžký, Ivančuk to je stará ruská škola, čekají Tě přísné šachy. Nevím, nevím.“ A ohledně Ivančuka jsme s Martinem z Václava už nic moc jiného nevypáčili. Pohovořili jsme tedy ještě o jiných tématech a po příjemné hodince jsme práskli opratěmi a uháněli dál na pražskou Kampu.

                Já velmi rád pozoruji oblaka a při cestě okolo Hradce Králové byla mračna plná napětí a různých tvarů. Nejvíce jsem v nich viděl podmořské potvory. Chobotnice, rejnoky atd. Když někde za Kostelcem vyjel zpoza keřů podél silnice originál Žralok z „Čelistí“, věděl jsem, že dnes to s Ivančukem opravdu nebude jednoduché. (viz první fotografie z šachové fotogalerie)

                Atmosféra na Kampě byla příjemně šachová. Vlado Hrtko, Jirka Navrátil, Libor Kičmer a další a další souputníci a známí z akcí Pražské šachové společnosti. Šachisté jsou velmi často něčím zajímaví, výjimeční. Někdy úžasní, občas překvapující, jindy zase mile neobratní. A tak bych asi mohl pokračovat velmi dlouho. Zde na Kampě jsem si v jednu chvíli musel vzpomenout i na svoji první simultánku v sérii Pavla Matochy. Na dávné střetnutí s Viktorem Korčným, tehdy i za účasti prezidenta republiky pana Klause. Tenkrát jsem až asi v půlce simultánky zaregistroval na manžetě mé košile lehce viditelný lísteček z čistírny. Bože, bylo mi tak trapně, dodnes jsem na tu chvíli nezapomněl. A proč se mi právě teď tato chvilka vybavila? V průběhu současné simultánky jsem v jednu chvíli prohodil pár slov s příjemným šachistou. (v civilu úspěšný manažer). Něco mi na něm ale neladilo. Až později, již vsedě u své partie, jsem si uvědomil, že měl knoflíčky u své košile zapnuty tak, že mu jeden u krku přebýval, Ale tak to prostě mezi námi šachisty někdy je …..

                Vlastní partie nebyla moc zajímavá. Soupeř se vyhnul Volžskému gambitu, odmítl zápletky a typ pozice, která na šachovnici vznikla mi prostě neseděl. Za větší zaznamenání stojí snad jen jedna chvíle; Největší a rozhodující chyby jsem se dopustil ve 23.tahu. V ten okamžik jsem byl připraven zahrát pěšcem z h7 na  h6. Ivančuk zahrál u mého souseda po pravici a já jsem již již zvedal ruku k provedení výše zmíněného tahu. Ivančuk mě však k velkému překvapení vynechal a zamířil k dalšímu soupeři. To mě rozhodilo, začal jsem si namlouvat, že je to znamení osudu, a že v pozici asi bude lepší tah. Napadlo mě agresivní f5. Chvíli jsem to zvažoval, a přitom zároveň přemýšlel nad tou zvláštní a nečekanou situací. A najednou proti mně už zase stál Ivančuk. Teď už mě nevynechal, ač bych to právě teď velmi přivítal. Vteřinu jsem šermoval svojí pravačkou mezi pěšci h7 a f6 a potom samozřejmě uchopil toho nepravého…. Ale nakonec jsem ze svého výkonu ani moc zklamaný nebyl, a to pro mě bylo, při mé povaze, velmi příjemným poznáním! A už teď se těším na další setkání s šachovými velikány.

                Kdo máte chuť, tak se na partii s mistrem světa v Rapidech můžete v krátkosti podívat.

 

P.S. V sobotu druhého září proběhne na Šachové Sýpce Blansko společensko – šachové setkání s velmistry Markošem a Kalodem. (Beseda, a buď simultánka nebo zápasy velmistrů proti dvěma družstvům s časovou kontrolou). Kapacita sálu je omezena, kdo byste se tedy chtěl případně účastnit, raději mi napište  sms na mobil (602 501 962). Z přihlášených zcela jistě vylosuji účastníky simultánky, případně dva tři účastníky soutěže družstev.

 

 

                                                                                                                             Hezké léto! Vlastík

 

 

Ivanchuk, Vassily 2738 – Chládek, Vlastimil 2017     

1.d4 Nf6 2.c4 c5 3.Nf3 e6 4.g3 Be7 5.dxc5 Bxc5 6.Bg2 0-0 7.0-0 Nc6 8.Nc3 d5 9.cxd5 Nxd5 10.Qc2 Nxc3! 11.Qxc3 Qb6!=

12.e3 Bd7 13.b3 Be7  14.Bb2 Bf6 15.Qd2 Bxb2 16.Qxb2 Rfd8! 17.Rfc1 Nb4 18.Ne5 Bc6?! 19.Nxc6 Nxc6 20.Bxc6 bxc6 21.Rc4 Rac8 22.Rac1 Rc7 23.h4 f6?!

24.Qc2 Rd6 25.h5 f5? 26.h6 gxh6 27.Qc3 Rcd7 28.Qf6 Rd1+ 29.Kh2 R1d6 30.Qxh6 Rg7 31.Qf4 Rgd7 V této pozici jsem si vzpomněl na dávnou partii s Vladimirem Kramnikem. Tenkrát, ale po velmi divokém průběhu, jsem také vzdal v koncovce se stejným materiálem. Ani dnes jsem to nechtěl zbytečně natahovat. 1 - 0

 

P.P.S.  V cyklistické fotogalerii jsem si neodpustil zařadit historický snímek. Je ze stratu mého prvního bike závodu, A my tři na ní jsme dávnými základními kamínky dnes rozvětvené cyklistické party. Roky nezastavíš…

 

 

fotografie

zobrazeno(17228x) | příspevky(9x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

17.07.2017 15:33:34 | Petr N.

Vlastíku, celé Slovinsko bylo parádní a Tvé srovnání s Rakouskem, jak jsi ho napsal, sedí. Mně osobně, když se vracím ke Slovinsku, se ještě vybaví jedna milá příhoda. Tvůj a Ladíkův ve všech ohledech profesorský příjezd...

...když se budu držet žánru zmíněného bikeporna, tak předvoj cyklonadrženců dorazí k hotelu do Kobaridu po 11. hodině dopoledne, aby zjistili, že na pokoje ještě nemůžou. Není zbytí, do naha a následně do dresu se jde přímo před hotelem na náměstí. Krátké občerstvení ještě z domácích zdrojů a jede se na první horu Stol. Zatímco se škrábeme nahoru po kamenité cestě, Vlastík s Ladíkem sviští po rakouské dálnici. Jsme nahoře, těsně pod vrcholem Stolu, výš se už nemůže, tam je cesta pro cyklonadržence zavřená. Právě dojíždí Jirka a mně zvoní telefon. Na druhém konci Vlastík. "Petře, Jirka mi nebere telefon, přijíždíme k italským hranicím. Nepotřebujeme nějakou italskou dálniční známku?" "Vlastíku, nevím,neřídil jsem, ale Jirka zrovna přijel, předám." Jirka potvrzuje, že než dojedou na placený úsek na italské straně, tak budou z rychlostní silnice sjíždět. Po třech hodinách a někonečném pekle při sestupu do údolí zpět k hotelu se s Vlastíkem potkáváme na parkovišti před hotelem. Podělíme se o první zážitky. Já osobně docením, že vynechat první díl bikeporna byl geniální tah. Ladík má na tohle šestý smysl a Vlastík si přenáší geniální tahy z šachů kamkoliv. Vlastík s Ladíkem se odchází ubytovat. V tu chvíli říká Jirka. "Libore, kdo řekne Vlastíkovi, že jel přes celý Rakousko bez jejich dálniční známky?!?!" Vlastík se poctivě ptal na italskou známku...
...přes Rakousko si Vlastík vystačí s dobrou vírou, že známku má     

Všem hezký léto!

12.07.2017 13:21:26 | martin

 Výborně, Pavle. Hezký příspěvek a drobný dárek "z Moravy" budeš mít u Vlastíka. 

12.07.2017 08:12:25 | Pavel Zeman

 Nádherné povídání, určitě se o takovém výletě napsat mnohem víc. Náherná scenerie přírody. Kromě českých a slovenských hor jsme se nikam nedostalia převlkadala touha po moři. Po roce 89 byla snaha objet evropské země aněco za mořem. No a tůry pohorách to již ujel vlak a tak se rád podívám na televizní filmy ale lepší jsou obrázky, které se váží k osobní vzpomínce, prostě byly prožíté. Tak ať Ti zdraví slouží a úžívej dokud to jde. Pavel

10.07.2017 22:12:42 | Míra Kasík

Díky,moc hezký článek.

Míra

08.07.2017 18:02:17 | Pavel

Hory jsou nádherné, v létě i v zimě, z těch fotek sálá výzva: "zvední se a jeď!"  

Dovolte malý přípodotek k simultánce. Když skončila její poslední partie (remíza Jirky Navrátila), několik z nás šlo do Mlejna s velmistrem Ivančukem na rozlučkové pivo. To už Vlastík byl určitě daleko za Jihlavou, možná už u Devíti křížů. Doprovázel jsem pak Vasju do hotelu a přišla řeč i na Vlastíkovu partii:

"Nějak jsem cítil, že on chce útočit a že pozice bez taktických možností, kde bude muset jen trpělivě bránit slabinu na c6 mu nebude sedět."

08.07.2017 17:53:21 | Pavel

 odpověď na Martinovu otázku: William Shakespeare

08.07.2017 12:10:05 | Jirka

Vlastíku výstižně si popsal náš odpočinkový výlet do Slovinska. Za sebe musím říct, že jsem nadšený z překrásné nedotčené přírody, kterou jsme projížděli celé dny a velmi milí byli i místní. Nejen ti, kteří to mají z povolání, ale i běžní lidé na venkově v horách. Za všechny vzpomínky snad jen jednu.

Po velice náročném vícehodinovém stoutání, jehož část se musela jít i s kolem na zádech, jsme sešli prutký sráz k malebnému domečku okolo kterého se páslo asi 30 krav a jeden obrovský černý býk. Jeho děsivý upřený pohled byl zcela jasný: "tudy nezkoušejte projít!" Raději jsme zvolili ústup a chatu obešli z druhé strany kolem krásných sýrových bochníků, které se slunily na dlouhých dřevěných stolech. Jedna z připomínek, že nejen v horách, bysme měli přírodu poslouchat a respektovat.

K náročnosti tras musím říct, že nejsou úplně pro začátečníky a strmé slovinské hory přináší i několik částí cest, které jsou pro cyklistu nesjízdé. Ale jak prohodil na cestě jeden účastník po pádu přes řiditka při technickém strmém sjezdu. "Sice jsem si vystoupil, ale je to tady Bikeporno"

Pokud bude mít kdokoliv zájem o podklady, informace nebo GPX, KLM .... není problém vše lze použít. JK

08.07.2017 10:50:30 | Martin

Povedl se ti další krásný blog, Vlastíku. Opravdu úžasné fotky z cyklistického výletu. Ta příroda není tak úplně nepodobná Kanadě! Což u mne vyvolává nádherné vzpomínky na loňský konec léta. K té šachové části bych rád přidal pár postřehů, jako nehrajícího účastníka simultánky. Tentokrát jsme dorazili s asi hodinovou časovou rezervou do tradičního místa konání těchto šachových zápolení, do nádherného, historií prodchnutého Nosticova paláce. Asi hodinu před začátkem už jeden z účastníků seděl téměř nehnutě u "svojí" šachovnice a očividně se soustředil na nadcházející zápolení. Sál se pomalounku začal zaplňovat a asi patnáct minut před začátkem vstoupil do sálu velmistr. Ač velmi pokorně až skromně vystupující, sálalo z něj obrovské charisma a energie. Nevím proč, ale chtěl jsem se mu podívat do očí a on si toho po chvilce všiml a naše pohledy se na vteřinu tak trochu tázavě setkaly. Pak to vše začalo...Vlastík mi po partii řekl, že cítil, že dnes by mohl vyhrát pouze a jen tehdy, pokud by soupeř udělal hrubou chybu, což se nestalo a mám pocit, že se zcela naplnila prognóza bratra Václava a takovou chybu ten den velmistr neudělal v žádné z partií. Po té, co Vlastík vzdal, jsme (jako už tradičně) během několika málo chvil už zase uháněli po D1 k domovu. Závěrem jeden citát: " Vypracuji si to, co jím a vydělám si na to, čím se oblíkám, k nikomu nechovám záští, nikomu nezávidím jeho štěstí, těším se, když se někomu dobře daří, jsem spokojen se svými trampotami". Kdo uhodne autora, možná dostane malý dárek....

08.07.2017 10:39:08 | Tobi

Skutečně krásné fotky z těch cyklistických Alp...Závidím každému, kdo kolem mě projede na kole!! 

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox